Festivia Chorus

Beemster je partnerské město města Studená, z kterého pochází někteří naši členové. Partnerství těchto dvou měst funguje již několik let a vztahy jsou velmi přátelské. Proto jsme velmi uvítali, když do Velké Lhoty, která je „domovským přístavem“ našeho pěveckého sboru Festivia Chorus, zavítal 8.5.2009 smíšený pěvecký sbor Harmonie právě z Beemsteru. Společný koncert našich sborů byl velmi příjemný a obdrželi jsme na oplátku pozvání do Holandska, které jsme rádi přijali. Bylo zapotřebí sehnat pouze finanční prostředky na cestu, vše ostatní nám zajistili naši holandští přátelé. Přispěla nám mj. obec Studená a využili jsme také finanční příspěvky našich sponzorů – dovolíme si jim poděkovat v závěru článku.

 

Ve čtvrtek 22.4.2010 jsme se tedy v 7 hodin ráno vydali na cestu čtyřmi osobními vozy. Po 14 hodinové cestě, která naštěstí proběhla bez problémů a bez bloudění, jsme dorazili před budovu městského úřadu v Beemsteru, kde nás přivítal tajemník pan Cees Jonges a paní Eva Perdok, která v Holandsku pro nás vše organizovala. Jakožto Češka žijící dlouhá léta v Holandsku pro nás byla cenným prostředníkem, překladatelem a organizátorem. Přivítali nás také členové pěveckého sboru Harmonie, kteří si nás rozebrali do svých rodin. Kdo si přál, dostal od svých hostitelů ještě něco k večeři, předali jsme svým „rodinám“ dárky (většinou Becherovku a CD našeho sboru) a šlo se spát. Čekal nás náročný den.

 

V 9 hodin ráno jsme se všichni sešli u místní sportovní haly, kterou jsme si měli prohlídnout. Nejdříve nás zarazilo, proč si máme prohlížet právě sportovní halu, ale při prohlídce jsme pochopili, že se jedná o něco skutečně mimořádného. Sportovní hala nabízí vyžití skutečně ve všech možných druzích sportů, kterých se účastní všechny věkové kategorie občanů místních i z okolních měst. Městečko je poměrně malé, přesto však má hala cca 3000 permanentek. Za obnos, který v korunách činí asi 450,- Kč, mohou předplatitelé do haly kdykoliv a na jakoukoliv dobu. Zaujal nás například fitness sál, kde bylo obrovské množství nejrůznějších posilovacích strojů (od každého druhu vždy několik kusů, abyste němuseli čekat). Hned u vstupu usilovně cvičila na veslovacím stroji starší dáma. Když jsme po dosti dlouhé chvíli opět procházeli kolem, stále ještě cvičila. Není divu, že v Holandsku tlouštíky příliš nepotkáváte. Největší atrakcí však je lyžařský trenažér. Ve velké místnosti je plošina s bílým kobercem, který „běží“, poháněn motorem. Koberec je nutno pokropit a poté si již můžete vzít lyže a hůlky a vyrazit na svah. Před sebou máte zrcadlo, abyste viděli, co „vyvádíte“ a kolem sebe na stěnách namalované hory. Dá se měnit jak rychlost sjezdu, tak sklon svahu. To, že si na místě můžete půjčit lyžáky, lyže i hůlky, je samozřejmost. V Holandsku, kde sníh nebývá, je to opravdová atrakce. Shodli jsme se, že v našich končinách, kde našinec má často zimy již plné zuby, by se asi moc zájemců nenašlo J - ale třeba se mýlíme….

 

Poté jsme si prohlédli novou a architektonicky velmi zajímavou budovu městského úřadu, kde na nás také čekalo malé občerstvení a poté jsme již nastoupili do přistaveného autobusu, který nám rovněž zajistil městský úřad v Beemsteru. Autobus nás vozil po atraktivních místech v okolí Beemsteru.

 

Nejprve jsme navštívili pevnost Kwadijk, kterou prý kdysi stavělo ručně pět tisíc lidí… Od doby, kdy byla vynalezena vojenská letadla, neměla již pevnost opodstatnění a tak našla mnohem ušlechtilejší využití – stal se z ní sklad vína. Zdejší obchodníci s vínem se dovozu věnují již přes sto let a dováží víno z mnoha zemí celého světa. Bohužel zatím ne z Česka.

K dobrému vínu patří také dobrý sýr. Navštívili jsme proto prodejnu v místní výrobně sýrů a nakoupili dárečky pro přátele a rodiny doma v Česku. Ochutnávka byla zajímavá. Bohužel už jsme nestihli navštívit výrobu a ani jsme nestihli továrnu na čokoládu – snad příště J.

 

Poté jsme se přesunuli k moři. Moře někteří z nás viděli poprvé a všechny nás lákalo se v něm pořádně vymáchat. Leč na konci dubna foukal ještě dost silný a studený vítr, a tak jsme si nechali zajít chuť. Koupalo se jen několik venčících se psíků. Nakonec jeden odvážlivec neodolal a omočil si alespoň dolní končetiny, ale potom měl problém dostat své nožky zpět do bot suché a bez písku…. Nás ale večer čekal koncert, tak jsme koupel ve studené vodě raději neriskovali a sbírali jsme mušličky, fotili se na pláži a dýchali čerstvý přímořský vzduch, který dělal dobře našim hlasivkám.

 

Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili ve větrném mlýně, který jsme si mohli celý prohlédnout. Nejvíce nás zaujala skromnost někdejších obyvatel. Žili skutečně jednoduše a na velmi malém prostoru. Spali například v jakýchsi „skříních“ po obvodu mlýna, které se přes den jednoduše zavřely, aby nepřekážely. Zda v nich byly zavírány i zlobivé děti, to jsme se nedozvěděli… J Zato jsme se dozvěděli, že mlýny nesloužily jako u nás k mletí obilí, ale hlavně k čerpání vody. Holandsko totiž hodně své půdy získalo vysoušením moře nebo jezer na svém území. Například místo, kde jsme spali, leželo 4 metry pod úrovní mořské hladiny… Byl to zvláštní pocit…

 

Po návratu jsme byli pozváni do místní čínské restaurace, kde nás čekala společná večeře s holandským sborem Harmonie. Předali jsme jim náš dar – pětilitrovou láhev exkluzivního Festivia Rumu, který pro nás i s etiketou vyrobilo Fruko v Jindřichově Hradci. Nadšení bylo velké. Nadšení jsme byli i my z mnoha chutných a rozmanitých pokrmů, které nám byly předloženy. Bohužel jejich množství bylo přílišné i pro naše proslulé jedlíky a tak mnoho zbylo. Také naše sbormistryně nám zcela logicky zakázala nacpat se před koncertem…

 

Po večeři jsme se již přesunuli do místa konání našeho koncertu – kostelíku v Noordbemsteru. Byli jsme překvapeni vzhledem kostela. Jeho zdi byly z nepálených cihel a interiér dřevěný. Samozřejmostí jsou zde v kostelích toalety a také kuchyňka pro přípravu kávy a čaje. (Kostelíky byly protestantské, takže nevíme, zda to takto funguje také v katolických kostelích.) V kostelíku bylo bohužel dosti málo místa a nepříliš dobrá akustika. Nenechali jsme se ale znechutit a odvedli jsme dobrý výkon. Posluchači byli nadšení a rádi se zapojovali, když jsme je požádali o spolupráci, kdy nám pomáhali dělat zvuky afrických zvířat nebo zvuky bitvy…. Po hodinu a půl trvajícím koncertě jsme se rádi přesunuli „domů“, kde jsme většinou tvrdě usnuli a odpočívali na další nabitý den.

 

V sobotu nás čekal výlet do Amsterdamu, jeli jsme opět autobusem. Prošli jsme se po amsterdamských ulicích, nakoukli jsme také do tzv. uliček lásky. Zarazil nás velký nepořádek – odpadky se v této čtvrti válely snad všude. Mě osobně zarazila také přítomnost nádherného gotického chrámu se zvonkohrou, který byl doslova obklopen těmito domy s lucerničkami a tzv. café shopy, kde si můžete legálně koupit a kouřit marihuanu. Pokud byste zde ale chtěli kouřit cigarety z tabáku, dostanete pokutu. I takové je Holandsko… Po procházce ulicemi Amsterdamu jsme nasedli na loď, kde jsme absolvovali okružní vyhlídkovou plavbu. Loď měla prosklenou střechu, takže jsme viděli vše a přitom na nás nefoukalo. Kapitán své plavidlo ovládal opravdu bravurně a plavba s výkladem v holandštině, němčině a angličtině se nám líbila. Po vystoupení z lodi jsme ještě chvíli procházeli rušnými amsterdamskými ulicemi, než se nám podařilo se potkat s naším autobusem, který neměl kde zastavit a tak jsme nastupovali dosti dobrodružně… Ale vše dobře dopadlo, hlavně se neztratil nikdo z nás ani z našich holandských přátel a my jsme mohli pokračovat do Naardenu.

 

Návštěva tohoto městečka byla naším přáním, které nám naši hostitelé rádi splnili. Nachází se zde totiž muzeum a také mauzoleum Jana Ámose Komenského, který zde zemřel poté, co mnoho let prožil v exilu. Mauzoleum se nachází v kapli z 15. století, jejíž interiér byl obnoven a doplněn moderními artefakty, které vytvořili čeští umělci. Příjemně nás překvapilo, že v kapli je vynikající akustika a také klavír… Janu Ámosi Komenskému jsme tedy zazpívali dvě evangelické písně a jednu českou lidovou… Snad se mu naše zpívání líbilo… Paní, která v muzeu pracuje, se zřejmě líbilo, neboť nás obdarovala pohlednicemi Naardenu a brožurami o muzeu, které byly dokonce v českém jazyce. Naarden je jinak velmi krásné městečko a především letecký pohled na něj stojí za to, neboť je příkladem tzv. hvězdicového opevnění, obklopeného vodou. Stránky o muzeu a o Naardenu (i v češtině) najdete na http://cs.wikipedia.org/wiki/Naarden a na http://www.comeniusmuseum.nl/

 

Poté jsme se vrátili opět do Beemsteru ke svým hostitelům, kde nás čekala výtečná večeře. Naše sbormistryně si ještě neúnavně domluvila prohlídku varhan v protestantském kostele v Beemsteru…. Po večeři jsme se již přesunuli do nedaleké obce Kwadijk, kde nás opět čekal koncert v místním protestantském kostele. Opět nechyběly toalety a kuchyňka, dokonce v patře před vstupem na kruchtu byla i malá společenská místnost. Akustika byla lepší než předešlého dne a dokonce zde byl i klavír. Varhany jsme bohužel využít nemohli, protože prostor kolem nich byl příliš malý. Posluchači tentokrát byli niterněji zaměřeni a náš zpěv si více vychutnávali se zavřenýma očima. U „Afriky“ se ale opět zapojili rádi – Holanďané jsou prý národ hravý… Byli jsme rádi, že i druhý koncert se nám povedl a že jsme i po dvou nabitých dnech ještě našli dost energie. Tajemník městského úřadu pan Cees Jonges nám velmi pěkně poděkoval (tedy asi – mluvil holandsky a tentokrát nám paní Eva nic nepřeložila) J. Ale veliká kytice, kterou naše sbormistryně dostala, hovořila za vše.

 

Druhý den nás již čekalo jen vstávání a dlouhá cesta domů. I tentokrát jsme dorazili v pořádku, ačkoliv některé z nás zazlobila technika a navigace naváděly místo domů zpět do Beemsteru. Asi se jim tam tak líbilo, že nechtěly domů. Nám se v Holandsku také moc líbilo, ale domů jsme chtěli. Hlavně naší sbormistryni Jitce a našemu předsedovi Pepovi se již stýskalo po 14 měsíčním synkovi Josífkovi, který byl v dobrých rukách rodiny Jelínkovy….

 

Chtěli bychom poděkovat paní Evě Perdok, která pro nás celý pobyt zorganizovala, místnímu městskému úřadu (panu tajemníkovi Ceesi Jongesovi) a místnímu spolku NUT a především pěveckému sboru Harmonie.

Naše cesta by se ovšem nemohla odehrát bez příspěvku obce Studená a bez podpory našich sponzorů a mecenášů, kterým touto cestou děkujeme. Našimi hlavními partnery jsou: .A.S.A. spol. s r. o. Dačice, Waldviertler Sparkasse von 1842 AG – pobočka Dačice, reklamní agentura suNEXO Dačice, společnost Stagra Studená, Dačická advokátní kancelář JUDr. Jiřího Kasala, společnost PAMMO – Pavel Mácha Dačice. Našimi partnery jsou: společnost 2ES Dačice, firma CompOn Telč, Pohřební služba Procházka Dačice, Obecní úřad Volfířov, Truhlářství a zámečnictví Vladimír Tůma Dačice, Zahradnictví Kopřiva Velká Lhota, Autoškola Pavel Antonů Dačice a Český svaz žen Dačice. Naším mediálním partnerem jsou Ozvěny JZM.

Naši partneři rovněž podporují koncertní sezónu ve Velké Lhotě, která se díky nim může odehrát i v letošním roce, přestože naši činnost poprvé Ministerstvo kultury podpořilo částkou nula korun…